Spalování tuků

Pod pojmem spalování tuků rozumíme získávání energie oxidací mastných kyselin v těle. Tato energie je získávána štěpením tuků. Tuky jsou svým štěpením zapojeny do procesu látkové výměny a jsou tělu k dispozici jako energetická rezerva. Tuk přitom může pocházet jak z potravy, tak i z tělesné tukové tkáně. Výhřevnost čistého tuku odpovídá hodnotě 39 kJ/g (9,3 kcal/g).

Tuková tkáň není tvořena ze 100 % tukem a její výhřevnost je přibližně 29 kJ/g (7 kcal/g). K vytvoření nebo naopak k odbourání jednoho kilogramu tukové tkáně je nutno zajistit rozdíl oproti energetické potřebě ve výši 29 000 kJ (7 000 kcal).

Spalování tuků je přitom kontinuální proces, který v těle probíhá nepřetržitě. Jeho intenzita je závislá na objemu tělesné činnosti a tím i energetické potřeby. Podle vědeckých studií snižuje strava, bohatá na cukry, díky větší produkci inzulínu oxidaci tuků až o 35 procent. Tento jev můžeme sledovat ještě šest až osm hodin po jídle.

Spalování při sportu

Sportovci a zdravotníci často zastávají názor, že tělo při fyzické zátěži o určité intenzitě a tím i tepové frekvenci spotřebovává především tuk z uložených tělesných zásob. Tato tepová frekvence je individuálně rozdílná, jedná se o jakousi střední frekvenci. Proto se k redukci hmotnosti obvykle doporučuje trénovat v tomto rozsahu tepové frekvence. Podle této teorie však stoupá intenzita spalování tuků během první půlhodiny po zahájení tréninku na určitou charakteristickou hodnotu. Předtím se do látkové výměny zapojuje především glukóza. V optimálním rozmezí tepových frekvencí se spaluje až 80 % tuku a zbytek procent připadá na spalování cukru (v hraničním případě tedy pouze 20 %). Podle odborných studií souvisí spalování tuků při sportu s množstvím dalších faktorů, mimo jiné s tělesnou trénovaností a stavem svalstva. Muži spalují při stejné intenzitě zátěže méně tuku než ženy. Nadváha a inzulínová rezistence snižují spotřebu tuku. Ve studii byl metabolismus tuků nejefektivnější u trénovaných lidí při intenzitě zátěže 65 % maximálního výkonu, u netrénovaných při intenzitě asi 50 %.

Energie je ovšem při sportu v každém případě spotřebovávána již od první minuty, bez ohledu na tepovou frekvenci. Při přiměřené zátěži je spotřeba energie nižší než při vysoké zátěži. Při nižší zátěži je to přibližně 8 kcal za minutu, při průměrné zátěži – mimo „zónu spalování tuků“ – je to přibližně dvakrát tolik. Pro redukci hmotnosti tedy není rozhodující množství tuku, které je spáleno při fyzické činnosti, nýbrž spíše množství energie, které je celkem spotřebováno, tedy energetická bilance.

Při intenzivní zátěži (například vytrvalostní běh) se aerobní získávání energie realizuje spalováním tuku a cukru (oxidace volných mastných kyselin, na rozdíl od takzvaného anaerobního získáván í energie při krátkodobých výkonnostních špičkách, například při sprintu. Při joggingu nebo chůzi je podle studie oxidace lipidů intenzivnější než při jízdě na kole.

Neexistují vědecké důkazy , které by potvrzovaly, že potravní doplňky, deklarované jako spalovače tuků, skutečně zvyšují intenzitu spalování tuků.

Sportovní lékař MUDr. Jeukendrup dochází k závěru: „Pravidelný sportovní trénink představuje jediný skutečně efektivní prostředek, jak zvýšit intenzitu látkové výměny lipidů při tělesné zátěži. Zejména vytrvalostní trénink vede k lepšímu zásobování svalstva enzymy, podporujícími metabolismus tuků. Navíc se zvyšuje i hustota mitochondrií a zlepšuje se lokální prokrvení – oba mechanismy mají příznivý vliv na oxidaci tuků.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

Zaujalo Vás téma článku? Podívejte se také do našeho katalogu zboží týkajícího se tématu diety a spalovače.

2. 6. 2008