Jin a jang I

V dálněvýchodní filosofii je transformace naprosto základním principem. Proměna jednoty, tao, ve dva póly je prvopočátkem rozlišování. Dualita je cenou, kterou platíme za to, že existujeme, že se v okamžiku početí vzdalujeme od tao. Když stvoříme krásu, stvoříme vedle ní i ošklivost. Proto je cílem návrat k ne-dualitě, k jednotě. Tento návrat je možno uskutečnit i během života a dotyčné osobě to pak propůjčuje titul „nesmrtelná“, neboť překonala dualitu.

Vznik jin a jang

Z nedělitelné jednoty vzniká dvojakost, oddělenost dvou prvků, jež se vzájemně doplňují a tak je jejich bytí nejprve definováno prostřednictvím protějšku. Když poznáme radost, uskutečňuje se to prostřednictvím ne-radosti – v nepřítomnosti radosti si teprve uvědomíme, co je to radost. „Štěstí nepoznáme tím, že se narodíme. Štěstí pozná člověk až tehdy, když o ně přijde,“ tuto moudrost mi dal na cestu životem můj dědeček.

Když je něco naplněno, vyprázdní se něco jiného. Tam, kde se něco vyprázdní, může se naplnit něco jiného. Existuje-li den, existuje i ne-den neboli noc. Život je jednoznačně dán existencí smrti; nehmotnost je věčným zrcadlem hmoty; plnost může existovat jen díky prázdnotě, dobro díky zlu.

Tuto logiku sledují akupunkturní body a zvláštní body jako například body šao-lin, jež mohou rozhýbat čchi v těle za účelem zachování života nebo ji naopak zablokovat. Při uvažování v kategoriích jin a jang není možno prožít jednu kvalitu bez druhé, bez jejího protipólu. Život může být z pohledu nepřetržitého sledu transformací pokládán za řadu jinových a jangových bran. S každým nádechem a s každou přestávkou mezi nádechem a výdechem se uskutečňuje rozhodování, kterým směrem se vydáme.

Vstupujeme dovnitř nebo vystupujeme ven. Jin nebo jang: Zrozením vstupujeme do světa proměn. Smrtí ukončujeme proměny této existence. To jsou dvě velké brány.

Možná, že ses ptal již jako dítě, co se nachází v době mezi 24:00 a 0:00? Nemůžeme určit, kde začíná jin, když jang končí. Můžeme pouze pozorovat, že se u něčeho projevuje o něco více jin než čehokoliv ostatního a že podíl jang je zde menší nebo že něco vykazuje více jangových kvalit než kvalit jinových. Než jsme byli počati, nebyli jsme ani jin ani jang. Nacházeli jsme se v tao – v beztvarém stavu a neodděleni od tao. Protože jsme nebyli zrozeni, nemohli jsme ani zemřít. Nezrozeni nemohli jsme růst, nemohli jsme však ani chátrat. Byli jsme bez tvaru a bez podoby, bez vědomí svých myšlenek.

Okamžikem spojení mateřských a otcovských energií začíná roztržka s tao. Začínáme se vzdalovat od tao a přijímat podobu, myšlenkové vědomí a identifikujeme se s JÁ.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

26. 6. 2010