Masáž I

Poznání, že správný druh doteku je léčivý, je vlastní bez výjimky všem kulturám. V mnoha kulturních tradicích se proto v průběhu tisíciletí vyvinuly skvělé a propracované systémy masáže. Vzpomeňme si například na ajurvédu, na prastaré indické léčebné umění, nebo si vzpomeňme na tisíciletou tradici akupresury v Číně. Také však řecko-římská masáž, v jejíž tradici se v Evropě nacházíme a jež ovlivnila celý západní svět, má tisíciletou historii. Podle mne je důležité, abychom se stručně zahloubali do tohoto kontextu.

Po tisíce let přežívaly nejrůznější techniky masáže především díky tradici ústního předání z jedné generace na druhou. Mnohá tajemství zůstávala dokonce po celá staletí pouze majetkem jednotlivých rodin nebo tajných spolků – lóží. Například ve starověkém Egyptě byli v letech 4000 před naším letopočtem zasvěcováni do vysokého umění masáže jen určití kněží či kněžky.

Jinde se léčitelské poznatky stran masáže získávaly až neuvěřitelnými oklikami; indická masáž marmar se vyvinula před přibližně 6000 lety na bitevních polích za účelem usmrcení těžce raněných, přičemž byl objeven mimo jiné i léčivý účinek určitých bodů, jež byly jemně a vytrvale stlačovány.

Kolem roku 2300 před naším letopočtem zdokonalili Číňané své akupresurní masáže. S tělesnými pohybovými cvičeními (taiči), výživou a mentálním tréninkem (meditací) vyvinuli Asiaté již velmi dávno celostní zdravotní koncepce pro svůj lid.

V oněch dobách také nebylo zvykem čekat, až se věci definitivně »podělají«, ale lidé chodili na kúru včas, aby tím předcházeli zdravotním problémům a věnovali se prevenci v tom pravém slova smyslu. Latinské slovo cura znamená péče, starost a ošetřování.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

7. 6. 2010