Také v evropském antickém období již najdeme velmi dokonalý léčebný systém, který byl hned v několika bodech popředu oproti našemu dnešnímu systému. Když se například podíváme na dobře udržované lázně z římské éry, dokážeme si představit, že zde sehrávaly nezanedbatelnou roli i duševní požitky. Šlo o to, aby se opět probudil duch života a uzdravil tělo, duši i mysl. V posledních 1200 letech se razantně vyvíjela přírodní medicína. Řecko-turecké masáže a parní lázně, ošetřování reflexních zón, aplikace léčivých bylin, arabská alchymie a také terapie drahokamy se šířily do celé Evropy. Svatá Hildegard von Bingen (1098 – 1179) vyvinula z mnoha prvků tohoto druhu již ve dvanáctém století našeho letopočtu komplexní léčebné umění, které bychom dnes asi nazvali celostním, v němž našly své pevné místo například i drahokamy.
Používání drahokamů při masáži je v Evropě doložen až do období Antiky. Již řecká a římská lapidária, například Theophrastovo a Pliniovo, uvádějí soupis léčebných účinků jednotlivých drahokamů. Ve středověku to byli vedle Hildegard von Bingen především Konrád z Megenbergu a Biskup Marbodus z Rennes, kdo informovali o tomto způsobu léčby. Dokonce i muž, který bývá označován jako »praotec moderní medicíny«, lékař, přírodovědecký výzkumník a filosof Paracelsus von Hohenheim, učinil v první polovině 16. století několik poznámek o možnostech ošetřování pomocí drahokamů. Stejně jako se v přírodě nacházejí léčivé byliny, jež učenci využívají už od nepaměti, existují zde i drahokamy, které jsou již odpradávna využívány při nesčetných potížích tělesného i duševního charakteru.
Všichni víme, že mnohé z těchto cenných forem terapie a neocenitelných znalostí bylo »ztraceno« v temných dobách středověku. Přesto se však mnohé zachovalo a něco bylo objeveno znovu – vzpomeňme jen na objev homeopatie Samuela Hahnemanna počátkem 19. století.
Pro masáže a fyzioterapii na území Evropy mělo velký význam učení faráře Sebastiana Kneippa, jež spatřilo světlo světa v roce 1870, a založení mnoha masážních škol počátkem 19. století. Jejich rozvoj až do podoby dnešních špičkových fakult fyzioterapie na celém světě přinesl průlom, díky němuž se masáž etablovala do moderní medicíny.
S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.
10. 6. 2010
Spalovače dělíme na:
Stimulační spalovače tuku
Stimulační spalovače tuku patří mezi nejúčinnější. Stimulují centrální nervový systém a mají tzv. termogenní účinek, tzn. zrychlují metabolizmus a zvyšují tělesnou teplotu.
Do této kategorie řadíme:
Nestimulační spalovače tuku
Nestimulační spalovače tuku neobsahují žádné stimulátory, tudíž mají odlišný mechanizmus účinku.
Do této kategorie řadíme:
Nutno podotknout, že spalovače tuku nepůsobí samy od sebe. Důležitá je změna životního stylu, úprava stravovacích návyků a dostatečná fyzická aktivita.