Orgánové hodiny II

Řekli jsme si, že alespoň minimální rytmus je vždy lepší než žádný rytmus. Budeme nyní pokračovat dalšími pravidly, které nám pomohou vytvořit si ony „minimální rytmy“.

2. Lepší je zvláštní rytmus než žádný rytmus

Není ani nutné, ani účelné dělat každý den všechno, co nám předestírá „ideální denní rytmus“. Jednotlivé věci, které není možné ani účelné provádět každý den, můžeme vyřizovat v delších intervalech. Pokud se týče například práce, můžeme místo denního plánování použít týdenní plán. Pracovní týden a víkend jsou v podstatě tradičním rytmem. Určitá předsevzetí mohou být tímto způsobem rozplánována na týden, měsíc nebo i rok.

Výhodou tohoto způsobu je, že můžeme některé činnosti s čistým svědomím odložit na příhodnou dobu. Když mají své pevné místo v čase, už nás nadále psychicky nezatěžují. Nyní je znovu zřejmé, k čemu jsou rytmy potřebné: Můžeme jedné záležitosti věnovat plnou pozornost a jinou můžeme současně nechat ležet. Pokud něco chceme nebo musíme dělat současně, nedobereme se žádného výsledku.

3. Lepší nepravidelný vývoj než žádný

Pro všechno, čemu při nejlepší vůli nemůžeme přiřadit žádný rytmus, naskýtá se nám ještě třetí možnost: Intuitivní připomenutí. Když víme, které body nechceme nebo neumíme zařadit do pevného harmonogramu, máme otevřenu celou řadu tvůrčích možností jak si je můžeme příležitostně připomenout. Účelem a smyslem toho celého je, nenechat nic příliš nadlouho upadnout do zapomnění, protože bychom nenalezli klid. Vždyť – mezi námi – život je změna, s nehybností přichází smrt!

Nejjednodušší možností je důvěřovat „zákonu karmy“ a rozhodnout se, že všechno, co je pro nás opravdu důležité, k nám přijde právě tehdy, když to potřebujeme nebo když je k tomu nejvhodnější čas. Hraničí to až se zázrakem, jak taková rozhodnutí fungují.

Poměrně málo využívanou možností je, napsat jednoduše všechny „volné“ body, tj. ty, které neumíme zařadit do harmonogramu, do jednoho seznamu. Tento seznam pak visí na takovém místě, kde ho aspoň jednou za den máme před očima (spižírna, dveře na toaletu apod.). Náš pohled pak intuitivně na okamžik zabloudí k tomu či onomu bodu. To nám spontánně připomene, co jsme skoro zanedbali, takže to ještě v pravý čas (ve správný čas) můžeme udělat.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

21. 10. 2008