Orgánové hodiny V

Letní čas

Každoroční nastavování našich hodin na letní čas nemá s přirozenými rytmy nic společného. Vždyť je také vynálezem jedné nejmenované totalitní moci. Proto se zde zpravidla neprojeví žádná změna orgánového rytmu, neboť ten je prvoplánově orientován na denní světlo. Letní čas musí být proto při používání orgánových hodin opět korigován.

Jen v některých případech mohl být pozorován s přechodem na letní čas současně i vnitřní přechod organismu. Bylo to výlučně u lidí, v jejichž denním rytmu byly striktně dodržovány časy jídla a spánku. Tato změna denního rytmu přechodem na jiný čas byla přitom tak tíživá, že se orgánový rytmus zcela podřídil osobnímu rytmu. U lidí s dříve nestálým průběhem života nebyly podobné efekty až dosud nikdy pozorovány. To nám ještě jednou ukazuje, jak stabilizující účinek má vědomě nastavený osobní rytmus.

Člověk s pevně nastaveným rytmem je pak odolnější i v situacích, které by se daly označit jako nestandardní. Vždyť co pomáhalo vojákům Britského impéria a obchodníkům Východoindické společnosti prosperovat tak odlehlém koutu světa jako je Indie? Byl to jejich denní rytmus kratších úseků, pečlivě oddělovaný jednotlivými šálky čaje, a důsledné trvání na svých tradicích. Brity proto nedokáže zlomit ani tak invazivní zásah, jakým je každoroční dvojí zásadní změna časového rytmu. Když zůstaneme v Evropě, také Němci jsou známi svou časovou důsledností a také oni nemívají zdravotní problémy v důsledku přechodu na letní čas a pak zase zpět na zimní.

Můžeme si tedy zvolit ze dvou možností:

Buď budeme neustále a marně protestovat proti zavádění letního času, kdy naše jakkoli rozumné argumenty jen stěží najdou sluchu politických struktur, které o této změně rozhodují, a reagovat na každou změnu času zdravotními problémy nebo si najdeme tak stabilní denní rytmus, že jej žádný vnější zásah do rámcové časové struktury nedokáže „rozhodit“.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

5. 1. 2009