Stres I

Toto slovo pochází z anglického výrazu »stress« = »tlak, důraz, napětí, odpor« a ten původně vznikl zkrácením středoanglického výrazu »distresse« = »starost, potíž, nesnáz, bída, neštěstí«. Těmito pojmy je vlastně popsán celý fenomén stresu: silný výkonnostní tlak nebo zátěž, která nás důrazně dostává pod tlak a do napětí, jež může vést až k odporu našeho těla a následně pak ke starostem, k potížím, připravuje nám nesnáze a vede nás do neštěstí.

Každý člověk musí ve svém životě zvládat určité penzum stresu, hranice možné zátěže jsou však u různých lidí nastaveny v různé výši. Stres, který je pro někoho dosud povzbuzující, může být pro druhého již výrazným přetížením. Důležité je, abychom poznali, když již stres přestáváme snášet a kdy se již stává starostí. Stres má svůj smysl, když nám pomáhá dosáhnout určitého cíle. Výkonnostní hormon adrenalin, který je vylučován tělem ve větší či menší míře v závislosti na intenzitě zátěže, je užitečný například v době, kdy nám jde o »závěrečný finiš«, aby nám zajistil časově omezenou vysokou výkonnost.

Ve »vytrvalostním běhu« nám ovšem tento hormon může způsobit zdravotní problémy – zejména tehdy, když stresem trpíme dlouhodobě a když nemáme k dispozici žádný pojistný ventil, kterým bychom mohli upustit dlouhodobě narůstající napětí. Tehdy se stres negativně projeví na našem těle, imunitní systém se začne bouřit a nervová soustava trpí.

Co se děje v organismu ve stavu stresu? Stres je po tělesné stránce kritický zejména tehdy, když spoluúčinkují ještě další faktory: Cigaretový kouř (to se týká i pasivního kouření), káva, alkohol, konzumace barviv, aromatických a konzervačních látek, syntetických sladidel, pozůstatků dusičnanů a dusitanů z umělých hnojiv v potravinách jakož i určité léky. Tyto látky připravují tělo o vitamíny a minerály, jež jsou důležité pro zdravou funkci imunitního systému. Při masivním vyplavování adrenalinu způsobeném stresem, jež není doprovázeno aktivní tělesnou nebo sportovní činností, vznikají v těle dodatečné volné radikály, což jsou především nedokonale spálené molekuly kyslíku, jež vyvolávají v tělesných buňkách dodatečné oxidační procesy. Tyto procesy vyvolávají žluknutí buněčného tuku a tvoří nánosové plaky, jemné tukové vrstvičky, jež se ukládají v cévních stěnách a způsobují zvýšení krevního tlaku. Stres ve spojení s dalšími nepříznivými faktory nitrotělního prostředí tím způsobuje nastavení výhybky do stanice nemoci.

S využitím zahraničních zdrojů zpracoval Miroslav Hubáček.

16. 6. 2010